Prošek má jasný cíl, chce hrát Gambrinus ligu (3/9/2011)
Rakovník - Ne každý vesnický kluk, který se prohání na nerovném fotbalovém trávníku, měl tu možnost zahrát si v Edenu nebo na různých zahraničních místech s reprezentačním týmem. Václav Prošek z Lužné si tím vším ale prošel.Poté, co ho v žákovské kategorii oslovil tým SK Slavia Praha, mohl každý půlrok oblékat hezčí a voňavější dres, až se na jeho hrudi objevil i znak české vlajky.
Takže pěkně popořádku. Čtyřletý Vašík začínal v přípravce na trávníku Sparty Lužná. Tam přešel i do žáků, pod trenérem Tomášem Pavlíčkem a Jiřím Kučerou. Když byl na okresním výběru, kde se stal nejlepším střelcem, okukovali tam zrovna ti správní lidé, kteří asi po měsíci přijeli přímo do Lužné a Vaška oslovili.
V té době mu bylo už 13 let a neváhal odejít do Slavie Praha, kde hrál žákovskou divizi. Po roce postupoval se svým týmem do A žáků, kde už hrál ligu. Pak už se mladý fotbalista v jedné kategorii více jak půl roku neohřál. Nejprve dorost D, poté dorost C a po dovršení patnácti let se dočkal staršího A dorostu, hrajícího 1. ligu. Tam rostl pod trenérem Jaroslavem Peřinou.
V současné době má za sebou přípravu s B týmem dospělých slávistů. III. liga je pro Vaška výzvou, tím spíš, když cenné zkušenosti získává i s reprezentačním týmem U 18.
Kdy přišla nabídka do reprezentace a jaké to je bojovat s lvíčkem na prsou?
Na přelomu D a C dorostu mi přišla nominace do reprezentace U17, můj první výlet s týmem byl v létě na turnaj do Maďarska. Bylo to pro mě úplně něco jiného, bál jsem se, jak mě spoluhráči přijmou, ale zbytečně. Udělal jsem zřejmě dobrý dojem a celkově jsme tvořili kvalitní tým. Po půl roce jsem přešel do U 18, kde působím v současnosti. Scházíme se vždy na 4 – 5 dní každý měsíc, jezdíme do Nymburka či Břeclavi a připravujeme se na kvalifikaci na Euro. To už bychom hráli v kategorii U 19, pokud bychom uspěli. S reprezentačním týmem jsou to pro mě neuvěřitelné zkušenosti, je to paráda.
Kde jsi podle tebe nejvíc fotbalově vyrostl?
Asi v přechodu do dorostu, dbal jsem hodně na své zdokonalení a hráli jsme se staršími týmy, trénoval jsem už každý den a musel bydlet na intru, což mi také určitě něco přineslo. Jelikož jsem si vybral ekonomickou školu, mám stále problémy s uvolňováním na tréninky, ale snad to nějak zvládnu.
Jak vypadala příprava s béčkem chlapů, to byla asi už makačka, ne?
Začala 2. ledna ještě v dorostu, jeli jsme na pár dní na hory, ujeli jsme denně 50 km na běžkách, bylo to náročné. Hned po příjezdu jsem jel s A dorostem na turnaj do Německa, tam jsem se stal nejlepším střelcem. Po příjezdu jsem šel zase za béčko mužů vypomoct na zápas, a ten se mi spolu s mým spoluhráčem z dorostu povedl, dali jsme i gól, tak nám bylo řečeno, že s námi počítají. Bylo to jen běhání a posilování. Od února jsem odvedl přípravu tedy plně za béčko chlapů a bylo to úplně něco jiného než s dorostem. Kategorie se liší důrazem a silou. Tým je tvořen celkem mladými hráči, ale ti starší o 6 – 7 let mají navrch hlavně v těch věcech, jak jsem uvedl. III. liga nám začíná 13. března, tak doufám, že budu stabilně nastupovat.
Zdálo by se, že nemáš moc času na jiné aktivity?
Dřív to bylo horší. Nyní trénujeme dopoledne a pak když mám odpolední vyučování, vracím se od školy, abych měl nějaké hodiny. Volno mám prakticky celé odpoledne po škole, takže s časem je to teď dobré. Ale jiné aktivity nedělám. Soustředím se jen na fotbal. Když mám čas, strávím ho s přítelkyní. Domů také moc nejezdím, rodiče mě moc nevidí.
Jaké roky byly pro tebe nejúspěšnější?
Byly to určitě kolektivní výkony v B žácích, A žácích a D dorostu, to jsme tři roky po sobě získali se Slavií titul.
V čem myslíš, že tvoji vrstevníci dělají chybu, když to nedotáhnou tak daleko?
No, je to o tom být na nějaké úrovni a musí si vás někdo všimnout. Když dostanete dobrou nabídku, tak se neodmítá a pak už musíte na sobě jenom dřít.
Takže v příštích dnech budeš bojovat o A tým?
Chci se v první řadě udržet v béčku a nastupovat pravidelně. V zimě jsem dostal nabídku do italského Udine, ale když jsem ji chtěl po poradě doma vzít, Slavie mě nepustila. Bylo mi řečeno, že se mnou od léta počítají do áčka. Takže jsem zůstal, a když by se to v létě povedlo, byl bych moc rád.
Kde nejčastěji nastupuješ a co je tvoji předností?
Jsem vedený jako záložník, ale ve Slavii hrajeme systém 4 – 3 – 3 a já plním úlohu jednoho krajního útočníka. V reprezentaci nastupuji často jako pravý záložník. Jsem obounohý hráč, takže strana mi nevadí. Předností je tedy to, že kopu oběma nohama a také že jsem rychlostní hráč.
Který trenér je pro tebe největší osobnost a proč?
Je to určitě trenér reprezentace Jaroslav Hřebík. Takové zkušenosti, které nám předává, neslyším každý den, a když sedíme třeba 4 hodiny u videa a rozebíráme situace, je to zajímavé. Dále si vážím Jaroslava Peřiny (už odešel trénovat Kladno, doufám, že se mu bude dařit) a Jiřího Kučery, který mě trénoval ještě v Lužné.
Co tě vlastně na fotbalu nejvíc baví?
Určitě je to motivace být stále lepší a dosahovat kvalitnějších výkonů. Samotná hra mě baví a rád vidím, když má moje snaha nějaký efekt. Zápasy se odvíjejí z práce na trénincích. Fotbal je určitě také dobrá výplň času, než abych se někde poflakoval.
Na čem chceš teď nejvíc zapracovat?
Nejdůležitější je fyzička. Když jsem přišel, měl jsem hodně ztrátu, ve Slavii už byla příprava dobrá a snad jsem se zvedl, ale v reprezentaci na své spoluhráče stále ještě ztrácím. Tam se na fyzičku nikdo neptá, počítají s tím, že máme naběháno ve svých týmech a kdo nevydrží, tak má smůlu. Tam už se trénuje úplně něco jiného. Dostali jsme sporttestery, aby bylo vidět, zda se flákáme nebo ne. Nyní se cítím dobře.
Kdo je tvým vzorem, jakým klubům fandíš a přemýšlel jsi, zda by tě mohl fotbal živit?
Vzorem je Zinedine Zidane. U nás fandím samozřejmě Slavii a v zahraničí se mi líbí rychlý španělský fotbal, fandím Realu Madrid, i když Barcelona je někde jinde (smích). Živit fotbalem bych se chtěl, kdo na mé úrovni ne?
Co ty a rozhodčí?
Jsem hrozný nervák (smích), dostávám někdy zbytečné žluté karty. Musím na tom pracovat, protože trenérům se to už nelíbí a nabádají nás k disciplíně.
Rakovničtí diváci tě mohli vidět na dvou turnajích u nás…
Ano, pozvali mě kamarádi. Rád si takovéto turnaje zahraju, vidím alespoň zase kluky, které jinak celý rok nepotkám, a pro ně je to možná také motivace si se mnou zahrát, určitě se chtějí také ukázat.
Když jedete do zahraničí, prohlídnete si také okolí?
Ano, někdy, když jedeme s reprezentací na turnaj, tak máme chvíli volno, nebo třeba dostaneme jeden den volno. Se Slávií je to většinou jen na fotbal, to moc času není a cesty jsou dlouhé.
První zápas III. ligy máš tedy před sebou, s kým se utkáte a cíle budou asi jasné – odlepit se ode dna tabulky…
První zápas hrajeme v Edenu proti Písku a cílem je určitě opustit předposlední místo v tabulce a uchytit se, co nejvýše to půjde.
rakovnicky.denik.cz :: player's profile
